Černošice mi nějak přirostly k srdci

Berounka je tu kouzelná. Pod Železničním mostem to na jezu hučí, že není slyšet vlastního slova. Dohlíží na něj Kadečkův mlýn, za kterým si můžete dát v hospůdce ta nejlepší žebra, která jste kdy jedli. Za pláží v Mokropsech se ještě muškaří. Jako za starých časů. Kus dál pod Kazínem stále znějí kytary a sem tam se objeví i nějaká ta trampská vlajka.

O víkendu jsme seděli s klukem u jezu v Mokropsech, chroupali jsme mandarinky a sluníčko nás hřálo do zad. Kdosi sem dal lavičku přesně pro takové chvíle. Pro chvíle, kdy si táta uvědomí, že už za dobrodružstvím nemusí vyrážet sám…