Kluk, který chtěl změnit svůj život, seknul s prací a s pár korunami, které mu zbyly, vyrazil na vlastní pěst na cestu Jižní Amerikou. Tehdy se mi zdálo, že se nebojí cesty, ale spíš toho, co se stane potom, až se vrátí domů. „Mohl by ses tím jednou živit, proč by ne, když tě to bude bavit…“ Zavrtěl hlavou: „Koho by to jako zajímalo?“
Dnes je Marek Jelínek jedním z nejsledovanějších a nejúspěšnějších českých cestovatelů. Sešli jsme se znovu teď před Vánoci a povídali si dlouho nejen o cestách, o světě, o lidech a tak.
„Lidi jsou všeobecně v pohodě, každý v sobě má to dobro,“ potvrzuje mi Marek moje přesvědčení, že lidé jsou dobří, jen nesmí mít člověk smůlu. „Prostě, když někdo řekne: „Támhleta ženská je špatná, támhleto je hajzl!“ tak to je ale jeho problém, jeho pohled. A neznamená to přeci, že to je pravda. Jenže takhle to u nás funguje. Když si budu myslet, že je někdo špatnej, budu to druhýmu říkat s takovou tou intonací, aby on si myslel, že to tak je. A takhle my tu bohužel žijeme.“
Kdysi, ještě když jsem sedával v kanceláři, jsem měl podobné sklony. Poslouchat a věřit tomu, co říkají ostatní. Jenže pak jsem zjistil, že třeba ten největší podivín, je z nich všech nejlepší společník. Chodívali jsme spolu na obědy a četli každý svoje noviny a občas utrousili nějakou hlášku, které jsme se smáli do konce dne. Nebo mnohem později, že ta nejvíc největší blondýna je ve skutečnosti ten nejlepší člověk, kterého jsem v životě potkal.
Markovi, stejně jako mně, nechybělo mnoho, a málem skončil do konce života zavřený někde v kanceláři se spoustou papírů. Málem se díval celý život každý den z okna a těšil se, jak snad o víkendu bude hezky, aby mohl alespoň na chvíli ven. Jenže dnes ráno přistálo jeho letadlo v Kapském městě, ze kterého se vydává na devítiměsíční přejezd Afriky. Vznikne další kniha, filmový dokument a stovky přednášek pro ty, kteří se chtějí o světě dozvědět něco víc. Nepotřeboval k tomu nic. Stačilo tehdy před pár lety jen podepsat výpověď, naposledy zabouchnout dveře kanceláře a venku se nadechnout svěžího vzduchu.
Závěrem tedy ještě pár Markových slov pro ty, kteří váhají s čímkoliv: „Nebojte se. Ten svět je dobrej. Nečučte na televizi, zahoďte strach a vydejte se, kam vás srdce táhne.“Šťastnou cestu!
Comments