Když zbyly lívance, dělávala mi je babička další den k snídani

Ne s marmeládou a tvarohem, ale ohřáté s cukrem smíchaným se skořicí. Vzít lívanec, pěkně vymáchat v cukru.

V puse krásně křupal.

Babičce bylo o víkendu 89. Myslím, že mě už nepozná, ale lívance si dala s chutí. „Mohla bych dostat ještě krupicovou kaši?“ říkala, když jsem ji při odchodu pohladil po vlasech. A vypadala v podstatě spokojeně…

Nepamatuji se, kdy mi babička dělala lívance poprvé, ale vím, že jsem je dnes obalil do cukru se skořicí poprvé klukovi. Ládovali jsme je do sebe v půl sedmé ráno. Z jedné strany cukr, z druhé strany cukr, zbaštit a zapít studeným mlékem.

„Tak jaký to je?“ „Klásně to křupe!“

Některé věci se nemění…