Vyprávěla mi, jak stávala v padesátých letech u zadního vchodu Národního divadla a čekala na podpis tehdejších hvězd divadelní scény. Vedla si čtenářský deník. Za svůj život jím popsala desítky malých notýsků. Spousty knih měla podepsaných jejich autory.
I tahle kniha je podepsaná. Jaroslavem Seifertem. Zachránil jsem ji spolu s celou babiččinou sbírkou, když se babička musela odstěhovat ze svého domova.
Šel básník chudě do světa. Moje oblíbená. Listoval jsem v ní nedávno. Byla založená na straně 58 vzkazem z 25.6.1952.
"Zítra zlom vaz!!! Všechny palce držím. Tvůj Jirka."
Ten vzkaz je starý skoro 70 let. Pořád je čitelný, jakoby ho psal někdo včera. Jenže... třeba to vlastně bylo včera.
Ke vzkazu jsem připsal svůj lísteček a založil ho na straně 61. Možná ho někdo najde za dalších sedmdesát let. A možná si řekne, je to jako by ho někdo psal včera...
A možná si stejně jako babička a já řekne, že ta Seifertova slova mají opravdu něco do sebe...
Můj Bože, měl - li jaký hřích, odpusť mu, nic to není! A dej, ať se má v nebesích jako o posvícení.
Comments